Site Feedback

ja si mam naucit czescínu snova

posledni krat us jsem psal trocu cestinu, ale, ja nevim proc, pismeni ulohi co jsem napsal brzo na italki us neekzistujou. Ja jsem si narodil v nemecku. Ale muj tata je czech, proto ja napul jsem czech. Mam bratr. tata snam mluvil czescinu, mama snam mluvila nemcinu, a tak jsme si davno us naucili dwe jasiki. babicka vdicki hrekla je tento cas bi jmi mohli mluvit nadhernou czescinu. ja za to nevim, mislim je tedka us vsecko jsem sapomnil. Ani psat dozela neumim! A gdis jse skusim potstat knihu, tak to us je hodne teski pro mne. Jak jsem mel asi 5 let, tatinek a maminka si rozjili (si rozhadlì?). Oni us necteli spolu bidlit, a proto tatinek odesel. Odesel do jineho mnesto. As tatinek snam us spolu nebidlil, hodne czeski us jsme nemluvili. A takhle vobi dwe jsme hodne sapomneli. Pak se stalo dozela divna vec. Muj bratr sacnul mluvit jinou czescinu nes ja. To je proto jsme sapomneli rozdilni vezi. Mojne on sapomnil jak se spravne hrika jedna vec, ale ja jsem spomnil druhou vec. Takhle, jednou ze jsem s bratrem mluvil po czescinu, tak jsme meli jini mineni. On me zpravil: "tvui czescina neni dobra, ona je spatne."spravne ma to bit ´gdish´ a ne bi mnelo to bit ´gdibi´!" . ... "dobre" jsem si mislil, "ale ti taki chibues kamerad! Mas hrikat tvui czestina je ´spatna´ a nebimelo to beit ´spatne´!" Takhle jsme si hadali. Fakt ze jsmi vobwi dwe spomnili mluvit czesky, ze jsme vobi dwe chibili ( ,po,na?) grammatiku. Dopravda to je jednodouhi gdo je spravne, dulejiti je ze ted mame se naucit czescinu snova.
poprosim vam pomahate mne vilepcit muju czescinu. ja vim je chibil jsem hodne krat, a je bude bit hodne teski vilepcit me. na druhou stranou ja muju vam pomahat vilepcit nemecku.
Ja neczu ze muji czestina sustane tak spatna este dil, bich jtel naucit dobrou czescinu. ja taki chcu dat malou radost muj predkove czeskim. po rok, gdis bude prijet djeda, ja bi ctel snim mluvit lepcihu cescinu nes ted.

Share:

 

3 comments

    Please enter between 0 and 2000 characters.

     

    Corrections

    Naposledy už jsem psal trochu česky, ale nevím proč písemné úlohy, které jsem napsal na italky už neexistují. Já jsem se narodil v Německu, ale můj táta je Čech, proto jsem napůl Čech. Mám bratra. Táta s námi mluvil česky a máma s námi mluvila německy a tak jsme se již dávno naučili dva jazyky. Babička vždy řekla (I do not understand this part) mohli mluvit nádhernou češtinou. Myslím, že už jsem vše zapomněl. Ani psát neumím. Kdysi jsem zkusil číst knihu, ale to už je pro mě hodně těžké. Když mi bylo asi 5 let, tatínek a maminka se rozdělili. Už spolu nechtěli bydlet, a proto tatínek odešel. Odešel do jiného města. Když s námi tatínek nebydlel, tak jsme moc česky nemluvili. A tak jsme oba dva hodně zapomněli. Pak se stala docela divná věc. Můj bratr začal mluvit jinou češtinou než já. To proto jsme zapomněli různé věci. On zapomněl, jak se správně říká jedna věc, ale já jsem si vzpomněl. Jednou jsem mluvil s bratrem česky a měli jsme jiné mínění. Řekl mi: ,,Tvoje čeština není dobře, je to špatně, správně to má být ‘když‘ a ne ‘kdyby‘!‘‘…‘‘dobře‘‘ myslel jsem si, ale ty děláš chybu kamaráde! Máš říkat tvoje čeština je ‘špatná‘ a ne ‘špatně‘!“ Takhle jsme se hádali. Oba dva jsme zapomněli mluvit česky, oba jsme chybovali v gramatice. Po pravdě je jedno co je správně, důležité je že se teď máme naučit česky znovu.
    Nechci, aby moje čeština zůstala tak špatná, chtěl bych se česky naučit dobře. Taky chci udělat malou radost mým českým předkům. Za rok až přijede děda, tak bych s ním chtěl mluvit lepší češtinou než teď.

    Write a correction

    Please enter between 25 and 8000 characters.

     

    More notebook entries written in Czech

    Show More