Pražské legendy: Poklad na mostě (převyprávění)

V malé vesnici blízko Prahy žil chudák, který se jmenoval Jan. Měl malý dům (= domeček) se zahradou.

Neslabičné předložky (s, v, k...) se vokalizují písmenem e (se, ve, ke...), následuje-li po nich slovo začínající na podobnou hlásku (se zahradou, ve vesnici, ke kopci...). Výjimkou zůstává pouze nevokalizované spojení "s sebou". Předložka k se též může vokalizovat písmenem u (ku).

, ale Často neměl dost peněz, aby koupil potřebné/nezbytné/nejnutnější/základní... věci pro jeho svou rodinu.

Spojka "ale" uvozuje nečekané sdělení. Z prního souvětí víme, že Jan je chudý, tudíž lze očekávat, že nemá dost peněz.

Samotné slovo "věc" je zde příliš široké označení. Mezi věci patří třeba šperky, luxusní jachta, drahokamy...

Pak (lépe Proto) se modlil ke svatému Janu Nepomuckému. Jednoho dne mělsen, v němž mu (fialovou označuji chybný slovosled) svatý Jan Nepomucký mu řekl, že by musel měl jít (lépe "aby šel") do Prahy a počkat na Karlově mostě. Tam mu někdo mu by řekne, kde by najde poklad.

Věta se očividně týká snu, proto je podmiňovací způsob slovesa nadbytečný.

Nějdřív Jan ignoroval sen (vhodnější slovosled "Jan sen ignoroval"), ale sen se opakoval třikrát a (lépe ,a tak) konečně Jan šel do Prahy.

Slovo "ignorovat" je stylově zabarvené a zde se nehodí. Nahradí jej například "nedbal snu", "bral sen na lehkou váhu", "nevšímal si snu"...

Počkal tři hodiny na Karlově mostě, ale nic se nestalo. Když se chtěl (lépe chystal) vrátit domů, přišel k němu starý voják, který stál na stráži (= stál stráž na mostě) na mostě stráži, (= starý voják stojící stráž na mostě) přišel k němu starý voják a ho zeptal se ho: „Co tady děláš? Čekáš na někoho?“

Přímá řeč se vždy dává do uvozovek.

Jan mu vyprávěl jeho svůj sen a voják byl moc udivený, protože dřív měl podobný sen. V svém tom snu, mu Jan Nepomucký mu řekl, že by našel může najít poklad pod stromem v na zahradě chudáka (= chudákově zahradě) ve vesnici, která leží u skály s třemi kříži.

V češtině je frekventovanější konstrukce "Jan Nepomucký řekl, že pod stromem (...) najde poklad.". Tato změna slovosledu mění téma vedlejší věty, čímž se odlišení modality (sloveso může) stává zbytečným.

Jan seznal, že voják řekl mluvil o jeho vesnici a o jeho domu. Proto oba šli rychle do vesnici Jana (= Janovy vesnice) a tam našli hrnec plný s zlata, dost zlata pro krásný život bez starosti (častěji množné číslo "bez starostí"). Jan a starý voják byli velmi šťastni.