ja si mam naucit czescínu snova posledni krat us jsem psal trocu cestinu, ale, ja nevim proc, pismeni ulohi co jsem napsal brzo na italki us neekzistujou. Ja jsem si narodil v nemecku. Ale muj tata je czech, proto ja napul jsem czech. Mam bratr. tata snam mluvil czescinu, mama snam mluvila nemcinu, a tak jsme si davno us naucili dwe jasiki. babicka vdicki hrekla je tento cas bi jmi mohli mluvit nadhernou czescinu. ja za to nevim, mislim je tedka us vsecko jsem sapomnil. Ani psat dozela neumim! A gdis jse skusim potstat knihu, tak to us je hodne teski pro mne. Jak jsem mel asi 5 let, tatinek a maminka si rozjili (si rozhadlì?). Oni us necteli spolu bidlit, a proto tatinek odesel. Odesel do jineho mnesto. As tatinek snam us spolu nebidlil, hodne czeski us jsme nemluvili. A takhle vobi dwe jsme hodne sapomneli. Pak se stalo dozela divna vec. Muj bratr sacnul mluvit jinou czescinu nes ja. To je proto jsme sapomneli rozdilni vezi. Mojne on sapomnil jak se spravne hrika jedna vec, ale ja jsem spomnil druhou vec. Takhle, jednou ze jsem s bratrem mluvil po czescinu, tak jsme meli jini mineni. On me zpravil: "tvui czescina neni dobra, ona je spatne."spravne ma to bit ´gdish´ a ne bi mnelo to bit ´gdibi´!" . ... "dobre" jsem si mislil, "ale ti taki chibues kamerad! Mas hrikat tvui czestina je ´spatna´ a nebimelo to beit ´spatne´!" Takhle jsme si hadali. Fakt ze jsmi vobwi dwe spomnili mluvit czesky, ze jsme vobi dwe chibili ( ,po,na?) grammatiku. Dopravda to je jednodouhi gdo je spravne, dulejiti je ze ted mame se naucit czescinu snova. poprosim vam pomahate mne vilepcit muju czescinu. ja vim je chibil jsem hodne krat, a je bude bit hodne teski vilepcit me. na druhou stranou ja muju vam pomahat vilepcit nemecku. Ja neczu ze muji czestina sustane tak spatna este dil, bich jtel naucit dobrou czescinu. ja taki chcu dat malou radost muj predkove czeskim. po rok, gdis bude prijet djeda, ja bi ctel snim mluvit lepcihu cescinu nes ted.