Meine Aktentasche ist zu schwer Meine Aktentasche ist zu schwer, ich habe vier Bücher in ihr. Der Bleistift ist zu dick, ich kann nicht mit ihm schreiben. Mein Freund ist zu fein. Ich kann nicht das Gedicht lernen, es ist zu lang. Ich mag meine Zimmer, weil es hell ist. Schade, dass du liebst mich nicht. Ich schreibe das Gedicht von Goethe an der Tafel.

Preposition “bei” Hello, everyone! Can you please explain me what is the difference between these two sentences: Ich trinke vodka zum Früchstück Ich trinke vodka beim Früchstück. In which cases should I use bei and in which zu? Another example: Ich bin mit dem Freund Ich bin bei dem Freund. What is the difference? Also I can’t understand when we should say “bei dem” or “bei der” and when “beim” will be correct. Thank you!

Jak žijeme dnes Dneska život je velmi rychlý. Lidé mají hodně práce, žijí v režimu multitaskingu a často nemají čas na zabavu, odpočinek a vztahy. V honbě za penězi lidé ztrácí zdraví, duševní síly, kamarády a blízké lidí. Dnešní člověk má velké dilema: co musí vybrat — čas nebo peníze. Když vydělává hodně peněz, nemá čas pro sobě, ale když má hodně volného času, často pociťuje nedostatek finančních prostředků. Myslím, že nejlepší rozhodnutí je rovnováha mezí prácí a soukromým životem. Nepotřebujete miliony korůn a luxusní věci, abyste byly st'astny s rodinou a milovaným člověkem, přesto však peníze davá nám víc svobody a možností. Doufám, že za 100 let lidé budou mít víc volného času díky počitacovým technologiím, robotizaci výroby a zdravotní péči. Avšak, možná, že i ze stejných důvodů budou je míň zajímat sexualní a romantické vztahy a budé další generace víc samostatná. O sobě můžu říct, že za poslední rok můj život se velmi změnil. Odešla jsem z práce v kanceláři, začala jsem pracovat na volné noze, přestěhovala jsem se do Česka a jsem št'astná s mým přítelem.

Svátky a tradice Tradice jsou důležité, protože posilují vztahy v rodině, učí nás historii a dělají náš žívot zajímavější. Každý člověk má dobré vzpomínky z dětství: pečení vanilkových cukroví s babičkou na Vánoce, grilovaní párků vedle domů na jaře nebo ozdobění dýní na Halloween. A to jsou tradice, které dělají nás št'astnějsími. Já taky mám takové vzpomínky. Kdýž jsem býla mála, ráda jsem strojila vánoční stromeček, chodila jsem od dómu k dómu s kamarady a spívala písničky před Vánocemi, dívala jsem se na pálení figury Maslenice a kreslila jsem vajíčka o Velikonocich. Ted' už neoslavuju tak hodně svatků — jenom Nový rok, a k tomu jenom minulý rok jsem ozdobila stromeček poprvé za 10 let, protože jsem začala chodit s přítelem a předtím jsem žila sama. V Rusku za 100 let tradice moc změnili kvůlí několikanásobné směně režimu. Dneska máme mix křesťanských, staroslověnských pohanských a komunistických svátků a tradice. Napřiklad, Vánoce a Velikonoce (které byly zakazany v době komunismu), Maslenice (pohanský svátek) a Den Mužu, který od roku 1922 slavíme při příležitosti výročí vzniku Rudé armády (nelíbí se mi vůbec ta tradice). Avšak, mýslím, že nekteré tradice měly by se dodržovat, aby naši dětí měli dobré vzpominky z dětstvi. A to jsou tradice, o kterých jsem psála na začatku — Vánoce, Velikonice a tak dal. To jsou tradice, které spojují rodinu, povídá nám něco o životě naších předchůdců a nemájí níc společného z politikou. Líbí se mi, že v Česku máte hodně takových svátků a to je škoda, že komunism zničil hodně dobrých tradice v Rusku.