Něco málo o diakritických znaménkách. Diakritické znaménko je symbol, který se nachází někde u písmene – nad, vedle, pod (čeština má jen nad, ale polština ho má i pod písmenem, například ę). Diakritika může označovat několik věcí: * jiný zvuk než nese písmeno bez diakritiky (například čeština, slovenština, polština – klec není kleč) * délku samohlásky (například čeština, slovenština – váha není váhá) * přízvuk (například ruština, ukrajinština – мука́ není му́ка) * doplnění chybějící samohlásky (to má například arabština, která samohlásky obvykle nezapisuje. A pokud je zapisuje, používá k tomu právě diakritická znaménka). To znamená, že diakritika může změnit význam slova. Čeština má tři typy diakritických znamének: * háček ˇ (v případě ď, ť (psaných na počítači, ne rukou!) se používá modifikovaná verze háčku, tzv. klička, a to z estetického důvodu. Asi je jasné, která varianta slova vypadá lépe dˇas – ďas. Háček a klička mají v češtině stejnou funkci.) * čárku ´ * kroužek ˚ Tečka nad i se jako diakritika nepočítá, protože toto písmeno v češtině ve variantě bez tečky neexistuje. Celkem má čeština 15 písmen s diakritikou. Slovenština má 17 (je to rekordman mezi slovanskými jazyky). Polština jich má jen 9)