zaměstnání potenciálem; Co je problém? Ten systém je problematický nejen sebe sám, ale občas vede k další problému. Problém, ke kterému ten systém vede, je nesprávné opatření. Mnoho agentrů se koná seminář pro kandidáti, například seminář cvičení pohovoru. Ale co se můžeme naučit na semináři je převážně způsob, jak se chová, aby vypadli mít potenciál. Navíc na několik semimářů doporučuje lhát nebo alespoň zdramatizovat minulou zkušenosti. Je pravda, bohužel, že lháři jsou příznivé, protože firmy nemají způsob ani čas prošetřit, jestli je pravda nebo ne. Kvůli tomu „podvodu“, řádný člověk může ztratit šanci. Tímhle způsobem, seminář vyrobí lidé, kteří se dobře chová na pohovoru, není lidé s plným potenciálů. Jak vidíte, japonský systém hledání práce obsahuje takový problém. A proč firmy převedou takový systém? Hádám, že je to proto firmy chtějí šetšit čas. Díky tomu systému, firmy se můžou jasně a rychle rovnat kandidáty. Jinými slovy, můžou jasně vybrat rychle „nejvýtečnější kandidát“. Navíc můžou šetřit náklady na praxi, protože všichni začíná kariéru od stejné úroveň; začátečníci.

Japonský systém hledání práce; Zaměstnání potenciálem Většina japonské firmy převeze systém „zaměstnání potenciálem“. Je systém, v kterém hodnotí kandidáty bez ohledu schopnosti ale potenciálem, a po zaměstnání firma jich vzdělává. To vypadá dobrý systém pro kandidáti, protože mnoho nových absolventů občas nemá tak kvalitní schopnost. Ale problém je to, že je pro firmy těžký správně hodnotit potenciál. Především jak konkrétně můžeme vědět potenciál? Firmy hlavně odhadnou to dojmem(osobností) na pohovoru, motivací a minulou zkušeností. Jak vidíte, jsou velmi mlhavé kritérium. To hodně záleží na subjektivitě dotazovatelů. Jinými slovy, nejsou vhodné kritéria. Kvůli té mlhavosti, když nebyli přijati, si kandidáti nemůžou ujasnit důvod. Navíc někteří pesimističcí kandidáti můžou myslet, že společnost sámy nepotřebuje.

úvaha o šikaně② Tak co musíme dělat? Opatření, které už podniknou, je správné? Asi ne, nebo alespoň nedostatečné. Škola i vláda hlavně podniknou opatření pro šikované dětí, například reknovalescenční péče. Samozřejmě je to důležitý ale není „nejdůležitější“. Zdá se mi zmíněné dvě zvláštnosti jsou zásadní důvod šikany a dokud ty nevymizí, ani šikana nevymizí. Tak jaké opatření je nejučinnější? Podle mého názoru důležitý je přikládat význam osobnosti. Žádná lidé neexistujou, které jsou úplně stejné. Pokud jsme uvědomělé ten fakt a přijme rozdíly, můžeme postupně zabránit šikaně, nebo alespoň zlepšit situaci.

úvaha o šikaně① Šikana je jeden z největších sociálních problémů v Japonsku. Je strašilivá nejen fyzicky ale i psychologicky. V nejhorší případě vede k smrti; sebevráždě. I když školy a vláda podniknou opatření, šikana nesníží. Podle ministerstva školství, v roce 2017, 323808 šikan se stalo ve škole. To znamená, že se stalo 3.9 šikan za 1000 dětí. Navíc se stane i ve firmě nebo mezi maminkama. Šikany jsou všude. Proč se šikana stane? Podle několik vzorů šikana se stalo protože šikanovaná dítě mělo jiné rysy než ostatní; jiné rasa, sexuální menšina a tak dále. Navíc se mi zdá japonský system vzdělání a společnost se umožní šikanám jasně šířit a trvat dlouho. Jsou zvlášťní hlavně ve dvou ohledu. První je sklony k stejnému.Ve škole se nevědomě naučíme, že „stejný“ je „dobrý“ a „správný“. A proto musíme být stejné alespoň ve škole; musíme přešmýšlet stejně, odpovědět stejně a tak dále. Pokud se někdo chová jinak, učitel se rozčílí. Kvůli takovému vzděláním děti můžou myslet, že „jiný“ je „špatný“. Navíc přestají mít své názory. Druhý je myšlenka, že „dělat si legraci z někoho“ je „zábavný“. Televizní program má velký vliv na to. Na televizi můžeme vidět škádlení někoho tělesnou vlastností, například někoho tlustého, plešatého a někoho, které není tak krásné (Podle mého názoru jsou nevždycky „ošklivé“, ale na televizi dělá si legraci se slovy třeba „jak jsi ošklivá!“) a tak dále. A všichni se řehtá včetně koho, které bylo škádleno. Já si myslím taková tendence má špatný vliv na dítě, protožě oni můžou myslet, že taková tělosná vlastnost je „žertovná“. A jak ty dvě tendence vedou dětem k šikaně? Co se může stát? Jako první fáze nesnáší někoho výjimečného. Potom, jako druhá fáze, říká strašnou věci nebo dělat si legraci s hrubými slovy. Dětí v okolí, které má myšlenku „stejný jsou dobrý“, nebo nemají své názory, nezadruží ani nepomáhají. Je to základní sturktura japonského typu šikan.

【ZNOVU】Školní uniforma v Japonsku(období Meidži) První poloviny období meidži studentky nosily japonské "Kimono", stejně jako obecné ženy.Ale to mělo problém,protože ve škole používaly stůl a židli stejně jako v Evropě nebo v Americe,a kimono bylo nepohodlné.Zvážili reformu oděvu. První návrh byl "Otokobakama",které muži nosili.Ale to se nepodařilo,protože vypadalo moc divně.Druhý byl "Rokumeikan" styl, který byl inspirován evropskými šatmi.Ale to se ani nepodařilo. A co se dařilo?Bylo to "Onnabakama". Vynalezla to jedna ředitelka školy a jedna druhé se rozšířila.Podle akademika je tam hlavně dvě důvady. První je proto,že vypadá elegantní a mnoho dívek po těch toužily.Druhý je proto,že díky tvaru,které je stejný jako sukně,dívky se mohly hýbat aktivně. Od druhé poloviny desátých letech začali přemýšlet o reformě oblek ve škole.V té době už skolo 100% dívek chodily do základní školy a 10% z nich pokuračuje chodit do střední školy po promoci.Čím víc dívek chodí do školy,tím pohodlnější uniformy vyžedujou.Nejúspěšnější plán byl uniformy západních stylů. V roce 1919 nejprve škola převzala uniformu typu šatech,aby mnoho studentek vybralo tu školu jako škola, do které chodí. Západní styl se rozvíjel z toho úspěšného vzoru.Postupně se různý styl a design projevily.A nejpopularnější a nejúspěšnější byl Sérá-fuku(námořnická uniforma)

Školní uniforma v japonsku(období Meidži) První poloviny období meidži studentky nosily japonské "Kimono", stejně jako obecné ženy.Ale to mělo problém,protože ve škole používaly stůl a židli stejně jako v Evropě nebo v Americe,a kimono bylo nepohodlné.Zvážili reformu oděvu.

První návrh byl "Otokobakama",které muži nosili.Ale to se nepodařilo,protože vypadalo moc divně.Druhý byl "Rokumeikan" styl, který byl inspirován evropskými šatmi.Ale to se ani nepodařilo.

A co se dařilo?Bylo to "Onnabakama".

Vynalezla to jedna ředitelka školy a jedna druhé se rozšířila.Podle akademika je tam hlavně dvě důvady. První je proto,že vypadá elegantní a mnoho dívek po těch toužily.Druhý je proto,že díky tvaru,které je stejný jako sukně,dívky se mohly hýbat aktivně.

Od druhé poloviny desátých letech začali přemýšlet o reformě oblek ve škole.V té době už skolo 100% dívek chodily do základní školy a 10% z nich pokuračuje chodit do střední školy po promoci.Čím víc dívek chodí do školy,tím pohodlnější uniformy vyžedujou.Nejúspěšnější plán byl uniformy západních stylů. V roce 1919 nejprve škola převzala uniformu typu šatech,aby mnoho studentek vybralo tu školu jako škola, do které chodí.

Západní styl se rozvíjel z toho úspěšného vzoru.Postupně se různý styl a design projevily.A nejpopularnější a nejúspěšnější byl Sérá-fuku(námořnická uniforma)

O historii japonské dívčí školy Saháme až do období meidži.Byla ta doba,kdy období "Samurai"nebo "Buši" skončilo a nová japonská vláda znovu otevřela hranici.Díky tomu,křesťanství,které bylo zakázano v období Edo(=období Samurai),bylo uznáno.A proto mnoho misionářů přišlo do Japonska.

A zárověn začal střední vzdělání pro dívky a mnoho škol bylo novně založeno.Nejprve založili misionáři,aby rozšířovali křesťanství.Potom založili jedna druhé,například škola pro budoucí učitelky,pro šlechta a tak dále.V roce 1889 konečně vláda udělalanový zákon o dívčích školách.Podle toho,každé prefektry musely založit nejméně 1 dívčí škola.